Morfologie a anatomie
Vzhled
Zástupci obojživelníků nabývají rozličných barev, velikostí i tvarů těla. Běžně dorůstají do velikosti několika centimetrů, mezi obojživelné rekordmany patří velemloci, kteří dosahují velikosti okolo 1 m. Tělo kryje lysá kůže se svrchní rohovitou vrstvou, která se pravidelně odlupuje. Kůže je propustná pro vodu, plyny a je bohatě inervena. Toto má souvislost s tím, že kůže obojživelníkům slouží také k dýchání. Kůží prostupují kožní žlázy. Tyto žlázy jsou buď slizové (vylučují ochranný hlen) nebo jedové (např. u ropuch).
Kostra
Kostra obojživelníků je z větší části zkostnatělá. Nalezneme zde však stále dost chrupavčitých částí. Lebka je spojena kloubně s páteří (týlní kloub, atlas, čepovec), což umožňuje pohyb hlavy. U žab se vyvinula hrudní kost. Ocasatí obojživelníci mají žebra, žáby je však postrádají. Končtiny mají 4-5 prstů.
Anatomie
Trávící soustava
Trávicí soustava obojživelníků je poměrně krátká. Na ústní dutinu je napojen hltan, následuje jícen, žaludek, střevo a konečník, který ústní do kloaky. Ústní dutina obsahuje rohovité zuby, u ropuch však chybí, a velmi vyvinutý jazyk, který bývá vymrštitelný, pro lepší ulovení potravy. K polykání používají obojživelnící také oční bulvy, jejichž zatlačením posouvají potravu z úst do hltanu. Na počátku střeva (dvanáctník) ústní vývody z jater a slinivky. Typická je také přítomnost žlučníku.
Dýchací soustava
Dýchání je rozdílné u larev a dospělců. Larvy obojživelníků a neotenické formy ocasatých (Macarát jeskynní) dýchají keříčkovitými žábrami. Dospělí obojživelníci dýchají plícemi a kůží.
Oběhová soustava
Srdce obojživelníků se dělí na pravou a levou polovinu.V horní části je dělená komora, v doln části je spojená komora. Levou částí srdce proudí krev okysličená do těla, pravou částí přichází odkysličená krev z těla. V komoře se tedy obě krve promísí. Toto dělení je nejdokonalejší u žab.
Vylučovací soustava
Obojživelníci mají párové ledviny, ve kterých se vytváří řídká moč. Ta dále pokračuje do močového měchýře a kloaky, odkud tělo opouští.
Nervová soustava
Nervová soustava je poměrně složitá. Dochází zde k vývinu koncového mozku. Nejvyspělejší částí mozku je však střední mozek.
Smyslová soustava
Obojživelníci mají poměrně dobře vyvinuté smysly. Sluch je dobrý. Chuť je soustředěna v dutině ústní a na jazyku. Pachy obojživelníci analyzují pomocí Jasobsonovo orgánu, který je spojen s dutinou ústní. Zrak je dobrý zejména u žab. Někteří obojživelníci vidí barevně, někteří mají 3 oční víčka. Jejich oči jsou zaostřeny na dálku.
Endokrijní soustava
Mezi důležité hormony u obojživelníků řadíme především hormony hypofýzy a štítné žlázy, které zajišťují přeměnu larvy v dospělce.
Rozmnožovací soustava
Obojživelníci jsou odděleného pohlaví. U samic se ohlavní buňky vyvíjejí vaječnících. Samičí pohlavní buňka je obalena v roolovité hmotě a je poměrně velká. Samčí pohlavní buňky se tvoří v semených váčcích. Oplození u žab je vnější (pouze přiblížení kloak). U ocasatých probíhá oplození vnitřní pomocí tzv. spermatoforu (slizový obal s vajíčky). Ocasatí totiž vloží svůj spermatofor do kloaky samice. Jak vyplývá z textu, vývoj obojživelníků je nepřímý (vajíčko – larva – dospělec). Larvu obojživelníků nazýváme pulec. Pulec žive ve vodě a díky působení hormonů hypofýzy a štítné žlázy se přemění na dospělce. Sexuální dimorfismus u obojživelníků je nevýrazný. U samců žab můžeme v době páření slyšet charakteristické kvákání, které je zajištěno funkcí rezonančních bubínků. u samců čolků zase můžeme vidět výrazný hřeben na hřbetu těla.
